Vyhledávaní

Soudní systém v České republice

Soudy v Česku jsou nezávislé státní orgány vykonávající podle hlavy čtvrté Ústavy soudní moc. Tedy zákonem stanoveným způsobem zajišťují

  • v občanskoprávním řízení ochranu subjektivních práv,
  • v trestním řízení rozhodují o vině a trestu za trestné činy,
  • ve správním soudnictví přezkoumávají akty orgánů veřejné správy,
případně rozhodují i o dalších věcech, které jsou jim zákonem svěřeny.

Mimo soustavu těchto obecných soudů jako zvláštní ústavní orgán soudního typu stojí Ústavní soud, který v ústavním soudnictví rozhoduje o souladu obecných právních předpisů i individuálních rozhodnutí s ústavou.

Soustava českých soudů je čtyřčlánková:

  • nejvyšší soudy
  • vrchní soudy
  • krajské soudy
  • okresní soudy

Existence vrchních soudů je ale někdy kritizována jako nadbytečná, bylo dokonce vážně zvažováno jejich zrušení, čímž by se soustava českých soudů změnila z komplikovanější čtyřčlánkové na jednodušší trojčlánkovou. K tomu ale nakonec nedošlo.

Jde o články, nikoli o stupně (takto se označují v konkrétním soudním řízení, které je standardně dvoustupňové), protože soudy jsou nejen nezávislé na jiných státních orgánech, ale i navzájem samy na sobě. V soustavě soudů tak neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti, jako je tomu např. u státních zastupitelství. Pokud tedy soud vyššího stupně zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátí se závazným právním názorem, učiní tak jen na základě zákonem svěřené pravomoci rozhodovat o opravných prostředcích, nikoli na základě svého „nadřízeného“ postavení. Tato nezávislost však neplatí pro státní správu soudů, vykonávanou Ministerstvem spravedlnosti a předsedy vyšších soudů, ta totiž není výkonem soudní moci, ale moci výkonné.

Úkolem soudů je autoritativně rozhodovat o návrzích, jako je žaloba nebo obžaloba, které jsou mu v zákonem stanovených věcech a zákonem stanoveným způsobem předloženy. Konkrétní rozhodnutí pak činí zejména v jednodušších případech samosoudce, což je vždy profesionální soudce, nebo ve složitějších záležitostech soudní senát. Ten je většinou tříčlenný a obsazen také jen soudci, u okresních soudů v něm ale zasedají i laičtí přísedící. Protože v moderním právním státě je rozhodování soudu zásadně veřejné, aby byla umožněna veřejná kontrola nad výkonem soudní moci, je jednání soudu vedeno v jednací síni s volným přístupem veřejnosti. Pouze někdy může být v zájmu ochrany mladistvých osob či veřejného pořádku veřejnost z konkrétního jednání vyloučena. Při soudním jednání se dbá na jeho důstojnost a proto je v ní mj. umístěn státní znak a soudci soudí v talárech. Pokud v řízení rozhoduje soudní senát, vede řízení jeho předseda. Kromě soudců ale určitá soudní rozhodnutí mohou mimo soudní jednání vydávat i justiční čekatelé, asistenti soudců či vyšší soudní úředníci, kteří jsou, stejně jako soudci, na základě každoročního rozvrhu práce zařazeni do jednotlivých soudních oddělení. Administrativní chod soudního oddělení zabezpečuje jeho kancelář, složená ze zapisovatelek a vedoucí kanceláře. V každé soudní budově pak pořádek udržuje justiční stráž. Specifikou je u nejvyšších soudů existence tzv. kolegií, jejichž smyslem je soustředit soudce zaměřené na určitou agendu; u Nejvyššího soudu jsou zřízeny dvě, trestní kolegium a občanskoprávní a obchodní kolegium.

Zvláštní soudní oddělení vytváří správa soudu v čele s ředitelem soudní správy. Ten je ovšem podřízen předsedovi soudu, který má na starosti chod celého soudu a který je zastupován jedním nebo více místopředsedy. Tito soudní funkcionáři jsou jmenováni z řad profesionálních soudců, a to na časově omezenou dobu sedmi let, u nejvyšších soudů deseti let (předsedové kolegií jsou jmenováni na dobu pěti let). Co se týče státní správy soudů, spočívající v jejich personálním, finančním, organizačním a obdobném zabezpečení, vykonává ji na centrální úrovni i u jednotlivých soudů (přímo nebo prostřednictvím jejich předsedů) Ministerstvo spravedlnosti. U soudů existují sice i soudcovské rady, volené soudci, ale ty mají pouze poradní funkci.

Zdroj: Wikipedie