Vyhledávaní

9 As 153/2017 - 25 dokument judikát



U S N E S E N Í


Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michaely Bejčkové, v právní věci žalobkyně:
REFMEDIA s.r.o., se sídlem Trojská 629/116, Praha 7, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem,
advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského
kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2015,
č. j. DSH/13010/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 27. 4. 2017, č. j. 57 A 172/2015 – 39,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu Přeštice, Odboru správního a dopravního, ze dne 7. 5. 2015, č. j. PR-SD-SLL-
9683/2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

[2] Dle prvostupňového rozhodnutí se stěžovatelka dopustila správního deliktu dle § 125f
odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o silničním provozu“), neboť jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistila, aby při užití
vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu
na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu.

[3] Správního deliktu se dopustila konkrétně tím, že jako provozovatel vozidla AUDI RS6,
RZ: X nezajistila, aby při užití tohoto vozidla dne 23. 7. 2014 v 19:40 hod. na dálnici D5, 77,6 km
9 As 153/2017

ve směru jízdy na Rozvadov byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních
komunikacích stanovené zákonem o silničním provozu. V měřeném úseku byla rychlost omezena
proměnným dopravním značením B20a) s nastavenou max. dovolenou rychlostí 80 km/h. Výše
uvedenému vozidlu byla v tomto úseku naměřena rychlost 129 km/h, po odečtení povolené 3 %
tolerance chyby měřidla 125 km/h, tudíž došlo k překročení max. dovolené rychlosti o 45 km/h.
Dále dne 27. 7. 2014 v 0:04 hod na dálnici D5, 77,6 km ve směru jízdy na Prahu byla ve shora
uvedeném úseku naměřena rychlost výše uvedeného vozidla 124 km/h, po odečtení povolené
3 % tolerance chyby měřidla 120 km/h, tudíž došlo k překročení max. dovolené rychlosti o
40 km/h. Za tento správní delikt jí byla uložena dle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu
pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

[4] Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Obdobně platí i § 37 s. ř. s.
Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Formulace
konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti,
neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu
ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.

[5] Kasační stížnost stěžovatelky nesplňovala náležitosti ve smyslu § 106 s. ř. s. Usnesením
ze dne 30. 5. 2017, č. j. 9 As 153/2017 – 16, vyzval soud stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost doručenou zdejšímu soudu dne
26. 5. 2017 o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu. Současně
jí poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna, soud ji podle § 37 odst. 5
ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítne bez věcného projednání. Uvedené usnesení bylo doručeno
zástupci stěžovatelky dne 31. 5. 2017.

[6] Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti uplynula dne 30. 6. 2017 (§ 40 odst. 2, věta
druhá, s. ř. s.), aniž by stěžovatelka kasační stížnost doplnila. Stejně tak v průběhu stanovené
jednoměsíční lhůty nepožádala o její prodloužení.

[7] Jelikož neměla kasační stížnost při jejím podání všechny náležitosti, musely být tyto
náležitosti doplněny v souladu s § 106 odst. 3 s. ř. s. ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byla stěžovatelka vyzvána k doplnění svého podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatelka rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto
lhůtu může soud na včasnou žádost z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.

[8] Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle § 106
odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje koncentraci řízení;
soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty dle § 106
odst. 3 s. ř. s. Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který v nálezu ze dne 10. 8. 2006,
sp. zn. I. ÚS 138/06, mimo jiného uvedl, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační
stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud
nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené,
pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.

[9] Kasační stížnost tedy nadále postrádá základní náležitosti stanovené v § 106 odst. 1 s. ř. s.
a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatelka nevyhověla
výzvě soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s § 37 odst. 5
ve spojení s § 120 s. ř. s. bez věcného projednání odmítl.

9 As 153/2017 - 26
pokračování

[10] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.

[11] Současně rozhodl soud dle § 10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení uhrazeného soudního poplatku
ve výši 5 000 Kč stěžovatelce k rukám jejího zástupce, a to do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. července 2017

JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/