Vyhledávaní

5 Azs 109/2016 - 31 dokument judikatura


ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: D. T. N.,
zastoupena JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2176/2, Praha 3, za účasti: T. A. N., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 1 A 26/2016 - 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2016, č. j. CPR-19865-5/ČJ-2015-930310-V242, žalovaný
k odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) částečně změnil a ve zbylé části potvrdil
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odboru cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 25. 5. 2015,
č. j. KRPA-105163-33/ČJ-2015-000022, kterým bylo stěžovatelce podle § 119 odst. 1
písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena
doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce
18 měsíců. Žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že stanovil délku doby,
po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na 6 měsíců.

Proti rozhodnutí žalovaného stěžovatelka podala žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), neboť dle jejího názoru v době vydání rozhodnutí o správním
5 Azs 109/2016

vyhoštění nepobývala na území České republiky neoprávněně nebo si této skutečnosti nemohla
být vědoma. Oprávněnost svého pobytu dovozovala z toho, že v době vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění nebylo pravomocně ukončeno řízení o její žádosti o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, a tudíž její povolení k dlouhodobému pobytu mělo
být dle § 47 odst. 2 ve spojení s § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců považováno za platné,
dokud rozhodnutí o prodloužení doby platnosti povolení nenabude právní moci.
Nadto stěžovatelka namítla, že rozhodnutí o správním vyhoštění by představovalo nepřiměřený
zásah do jejího rodinného života.

Městský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.

Městský soud konstatoval, že stěžovatelka proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podala opožděné odvolání,
v důsledku čehož odvolání nemělo odkladný účinek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 6. 2008, č. j. 8 As 9/2007 – 74). Městský soud dále uvedl, že v případě uložení
správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců není vyžadováno
zavinění. K námitce týkající se „nevyřízeného“ odvolání manžela stěžovatelky, jakožto údajně
opomenutého účastníka řízení o stěžovatelčině žádosti o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu, městský soud uvedl, že v nyní projednávané věci nemůže
přezkoumávat porušení právních předpisů v řízení o stěžovatelčině žádosti o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, neboť toto řízení a řízení v nyní projednávané věci
má odlišný předmět a obsah; řízení se posuzují podle odlišných právních norem a jejich
vyústěním je vydání dvou různých rozhodnutí, přičemž každé je samostatně přezkoumatelné
ve správním soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012,
č. j. 4 As 5/2012 – 22). Dále městský soud dovodil, že rozhodnutím o správním vyhoštění
stěžovatelky nedojde ani k nepřiměřenému zásahu do jejího soukromého a rodinného života.

II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu z důvodů, které podřadila pod § 103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

Namítá, že městský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, ačkoli nebyly splněny
podmínky dle § 51 s. ř. s., neboť s tímto postupem stěžovatelka nesouhlasila.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/