Vyhledávaní

9 As 63/2019 - 17

9 As 63/2019 - 17



U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. M. J., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad
Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výroku III. rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2019,
č. j. 59 A 91/2018 - 56,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalovaný podal dne 4. 3. 2019 Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti výroku
III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2019,
č. j. 59 A 91/2018 - 56. Tímto rozsudkem bylo (výrokem I.) zastaveno řízení před krajským
soudem v rozsahu žalobního požadavku, aby soud žalovanému zakázal pokračovat
ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného v dokumentu
nazvaném „Žádosti podané a vyřízené v režimu zákona č. 106/1999 Sb.“, výrokem II. byl zásah
žalovaného, spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách
žalovaného, označen za nezákonný a konečně výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost
k náhradě nákladů řízení ve výši 12 200 Kč.
[2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti výslovně uvedl, že jí napadá toliko
výrok III. rozsudku krajského soudu z důvodu nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem, neboť krajský soud – stručně vyjádřeno - nezohlednil skutečnost,
že žalobci šlo podáním žaloby toliko o částku, která mu bude přiznána na náhradě nákladů řízení.
Rovněž v závěrečném petitu kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že navrhuje zrušení toliko výroku
o náhradě nákladů řízení.
[3] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve otázkou, zda jsou v dané věci splněny veškeré
podmínky řízení, a shledal, že kasační stížnost je nepřípustná.
[4] Podle § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti
výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí. Výkladem tohoto ustanovení
se zabýval v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64 (č. 2116/2010 Sb. NSS), rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu, který dospěl k jeho restriktivnímu výkladu, totiž že dané
9 As 63/2019

ustanovení se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech
řízení.
[5] Z obsahu dané kasační stížnosti je zřejmé, že tato směřuje výlučně do výroku III.
rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovateli uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Tato
skutečnost vyplývá jak z textu odůvodnění kasační stížnosti, tak z jejího petitu.
[6] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle § 104
odst. 2 s. ř. s. nepřípustná a nezbylo mu tak, než ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s § 120 s. ř. s. odmítnout.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. března 2019

JUDr. Radan Malík
předseda senátu
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/