Vyhledávaní

7 As 64/2017 - 33 dokument judikatura


ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Prof. MUDr. D. P. K.,
zastoupena JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Jungmannova 35, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017,
č. j. 11 A 112/2016 – 53,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2016, č. j. MHMP 1052335/2016, sp. zn. S-MHMP
352126/2016 ZIO, Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1, odboru matrik, ze dne 21. 1. 2016,
č. j. ÚMČP1 11866/2016. Prvostupňovým rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobkyně
o povolení změny příjmení z dosud užívaného příjmení „P. K.“ na příjmení „A. K.“ podle § 72
odst. 1, 2 a § 73 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“).

II.

[2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č. j. 11 A 112/2016 – 53.

[3] V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že mezi účastníky řízení není sporu o tom,
že povolení změny příjmení žalobkyně by dopadlo nejen na ni, ale i na jejího manžela pana D. P.
Mezi účastníky rovněž není sporné, že manžel žalobkyně souhlasil pouze se změnou příjmení
7 As 64/2017

žalobkyně a požadoval, aby mu bylo zachováno jeho příjmení „P.“. Za daného skutkového stavu
nemohly správní orgány žádosti žalobkyně o povolení změny příjmení vyhovět, aniž by povolená
změna příjmení nedopadla i na příjmení jejího manžela. Nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že
tomuto následku bylo možno předejít při důsledné a citlivé aplikaci jí citované judikatury
evropských soudních institucí. Rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Burghartz
proti Švýcarsku ze dne 22. 2. 1994, stížnost č. 16213/90a a Daróczy proti Maďarsku ze dne
1. 7. 2008, stížnost č. 44378/05 nejsou po stránce skutkové ani právní natolik obdobnými, aby
byla rozumná a důvodná jejich aplikace na případ žalobkyně. Žalovaný správní orgán byl navíc
nepochybně vázán jako orgán moci výkonné právním řádem České republiky, tedy i platným
a účinným zněním zákona o matrikách, podle něhož nastává v případě změny společného
příjmení manželů výše uvedený důsledek ex lege, není tedy závislý na vůli správního orgánu
a správní orgán ho nemůže ani vyloučit. Právě to, že by kladné rozhodnutí o žádosti žalobkyně
s sebou neslo automatickou změnu příjmení jejího manžela zjevně proti jeho vůli, bylo
pro žalovaného i městský soud překážkou, pro kterou žalobkyni nelze povolit požadovanou
změnu příjmení. Žalovaný postupoval zcela v souladu s čl. 2 odst. 2 i čl. 4 Listiny základních práv
a svobod (dále jen „Listina“), státní moc byla uplatněna pouze v mezích stanovených zákonem
a do výkonu práv na respektování soukromého a rodinného života žalobkyně správní orgány
zasáhly jen v nezbytné míře a v souladu se zákonem, pokud chránily právo manžela žalobkyně
nést i nadále své příjmení. Správní orgány postupovaly zcela v souladu s čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

III.

[4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[5] Stěžovatelka nesouhlasila s právním posouzením a interpretací podkladů a souvisejících
právních předpisů, jichž se dovolávala v žádosti, v odvolání, jakož i v žalobě.

[6] Rozhodnutími správních orgánů je poškozováno její právo na jméno, které je přiznáváno
každému v rámci čl. 10 odst. 1 Listiny, „jakožto dílčí právo na soukromý a rodinný život, kterým
je přiznávána obecná ochrana zejména čl. 10 odst. 2 Listiny“. Jakékoliv neoprávněné zasahování
do soukromého a rodinného života je nepřijatelné. Speciální ochranu rodinnému a soukromému
životu jako základním lidským právům poskytuje také čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy.

[7] Vzhledem k tomu, že správními orgány i městským soudem měl být mimo jiné
respektován čl. 8 Úmluvy, měla být respektována i příslušná judikatura Evropského soudu pro
lidská práva. Pokud žalovaný dovozuje platnost dílčích závěrů judikatury a právních vět pouze
pro konkrétní specifické okolnosti řešeného případu, anebo okolnosti identické, je o příliš
formalistickou interpretaci, ve své podstatě odebírající judikatuře její praktický význam pro právní
praxi, pro logický výklad právních norem na základě analogie. Je nutné vnímat a interpretovat
závěry judikatury v podstatně širším rámci než jsou specifické okolnosti konkrétního případu
a přiznat závěrům, výkladovým ustanovením a právním větám obsaženým v judikatuře obecnější
význam, ve specifických případech dokonce až normativní. V důsledku toho má judikatura
Evropského soudu pro lidská práva normativní povahu, neboť rozšiřuje míru ochrany lidských
práv a svobod Úmluvy, a tak i její aplikační rozsah. Proto musí být vykládána podstatně šíře
a obecněji, než jak učinil žalovaný.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/