Vyhledávaní

2 Afs 25/2015 - 38 dokument judikatura

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Punktum, spol. s r.o.,
se sídlem Otická 758/19, Opava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj,
se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014,
č. j. 22 A 21/2013 - 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I. Rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalované

[1] Rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č. j. 22 A 21/2013 – 31 Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) ve výroku I. odmítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal
přezkoumání výzvy ze dne 14. 8. 2012, č. j. 272370/12/384911806282, ve výroku II. označil jako
nezákonný zásah vydání výzvy ze dne 14. 8. 2012, č. j. 272370/12/384911806282, a následné
prohlášení daňového přiznání k DPH za 2. čtvrtletí 2012 za neúčinné, ve výroku III.
žalovanému přikázal, aby obnovil právní stav před vydáním výzvy ze dne 14. 8. 2012,
č. j. 272370/12/384911806282, a ve výroku IV. uložil stěžovateli zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení částku 2000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

[2] Žalobce podal dne 23. 7. 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“)
za 2. čtvrtletí 2012, a to prostřednictvím své datové schránky, ve formátu „*.pdf“. Finanční úřad
v Opavě (jehož působnost přešla s účinností od 1. 1. 2013 na žalovaného) jej nejprve vyzval dne
2 Afs 25/2015

14. 8. 2012 k odstranění vady podání, neboť pokyn daňové správy D-349 stanoví pro přiznání
k DPH formát „*.xml“, a poté, pro neodstranění vady, prohlásil žalobcovo podání za neúčinné.

[3] Žalobce se proti postupu žalovaného ohradil žalobou ze dne 11. 3. 2013, ve které
se domáhal přezkoumání výše specifikované výzvy žalovaného ze dne 14. 8. 2012, a dále ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný vyzval žalobce
k odstranění vady podání – přiznání k DPH za 2. čtvrtletí roku 2012 ze dne 23. 7. 2012, a poté
pro neodstranění vady prohlásil toto podání za neúčinné.

[4] Krajský soud o žalobě rozhodl výše uvedeným způsobem. V odůvodnění svého rozsudku
dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v rozporu s § 74 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
(dále jen „daňový řád“), když žalobce vyzval k odstranění vady podání pouze z důvodu jiného
formátu podání („*.pdf“ namísto formátu „*.xml“ vyžadovaného pokynem D-349).

[5] Krajský soud rozebral, že nástroj popsaný v § 74 daňového řádu slouží k tomu,
aby se z nesrozumitelného či nejednoznačného podání stalo podání srozumitelné
a jednoznačné. S neodstraněním takto zásadních vad spojuje daňový řád také velmi zásadní
následek – deklarování neúčinnosti podání. V daném případě však bylo žalobcovo podání
srozumitelné, jednoznačné a mělo stejnou strukturu jako předepsaný tiskopis. Jediný rozdíl
spočíval v možnostech jeho následného zpracování. Podání ve formátu „*.xml“ by správce daně
mohl rovnou (elektronicky) zpracovat, zatímco s podáním ve formátu „*.pdf“, doručeným
prostřednictvím datové schránky, mohl nakládat „jen“ jako s listinou („tiskovým výstupem
z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem“),
což však nijak nebránilo jejímu dalšímu zpracování a vyměření daně. Přesto byl žalobce
nezákonně vyzván k odstranění vady, a poté bylo jeho podání prohlášeno za neúčinné. Žalobce
se tedy ocitl v situaci, jako by žádné přiznání nepodal. V daném případě tak došlo ke zkrácení
práv nezákonným zásahem správního orgánu, který nebyl rozhodnutím, a byl zaměřen přímo
proti žalobci. Krajský soud proto v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že provedený zásah
(spočívající ve vydání výzvy dne 14. 8. 2012 a následném prohlášení neúčinnosti podání ze dne
23. 7. 2012) byl nezákonný, a vzhledem k tomu, že důsledky tohoto zásahu nadále trvaly
(na žalobce mohlo být pohlíženo jako na poplatníka, který neplní včas své povinnosti),
přikázal zároveň žalovanému obnovit stav před vydáním výzvy ze dne 14. 8. 2012,
č. j. 272370/12/384911806282.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal
v zákonné lhůtě kasační stížnost.

[7] Stěžovatel postavil svoji kasační stížnost na argumentu, že krajský soud nesprávně
posoudil právní otázku, když ve vztahu k § 72 odst. 3 daňového řádu nezohlednil, že naplnění
požadavku učinit podání datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně
je nezbytné k tomu, aby elektronické podání bylo projednatelné, resp. aby mělo předpokládané
účinky pro správu daní. V rozporu s § 74 odst. 1 daňového řádu pak krajský soud nevzal v potaz,
že vady podání mohou být jak obsahové, tak formální.

[8] Stěžovatel rozvedl, že samotné nesprávné posouzení právní otázky dle něj spočívalo
v tom, že krajský soud na danou věc nesprávně aplikoval § 72 odst. 3 daňového řádu. Nad rámec
obecného požadavku na formulářovou strukturu předmětného podání citované ustanovení
zakotvovalo zvláštní požadavek na formát a strukturu datové zprávy, prostřednictvím které
je elektronické podání realizováno. Zvolil-li žalobce elektronickou formu podání, bylo nutné,
2 Afs 25/2015 - 39
pokračování

aby jeho podání kumulativně naplňovalo požadavky vyplývající z § 72 odst. 1 i § 72 odst. 3
daňového řádu. Stěžovatel svůj názor podpořil odkazem na komentářovou literaturu,
která k § 72 odst. 3 daňového řádu uvedla, že „v praxi územních finančních orgánů je v současné době
připuštěn pouze formát xml (srov. pokyn řady D-331 zveřejněný ve Finančním zpravodaji a na internetových
stránkách České daňové správy), který odpovídá výstupu aplikace EPO, kterou provozuje Ministerstvo financí
jakožto součást tzv. daňového portálu. (…) Pokud podatel učiní elektronické podání v nevhodném formátu,
bude v praxi záviset na tom, zda tato „nevhodnost“ způsobí nemožnost technického transferu dat (tj. datová
zpráva vůbec nedoputuje k příjemci) nebo ne. V prvém případě takovéto podání nelze považovat vůbec za podání.
Správce daně se o něm fakticky ani nedozví, tudíž nemůže na tuto skutečnost nikterak reagovat. V druhém
případě je nutno odlišit, zda došlá zpráva je čitelná, či nikoli. Pokud je nečitelná, ale správce daně dokáže určit,
od koho pochází, vyzve podatele odstranění vad podání. Stejně se zachová i v případě, že datová zpráva je čitelná
(správce daně je schopen otevřít soubor v daném formátu). Bude se jednat o vadu formy, která dané podání
činí nezpůsobilým k projednání.“ (viz BAXA, J. a kol. Daňový řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters
Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 390-391.)

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/