Vyhledávaní

2 Azs 234/2017 - 39 dokument judikát


ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. M., zastoupený
Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 3. 2017, č. j. OAM-56/LE-LE05-LE05-PS-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2017, č. j. 17A 51/2017 -
24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.


O d ů v o d n ě n í :

I. Rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalovaného

[1] Rozsudkem ze dne 9. 5. 2017, č. j. 17A 51/2017 - 24, Krajský soud v Plzni
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2017,
č. j. OAM-56/LE-LE05-LE05-PS-2017, jímž bylo rozhodnuto o zajištění žalobce v zařízení
pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), s tím, že doba trvání zajištění byla stanovena
do dne 17. 7. 2017.

[2] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nejprve zrekapituloval dosavadní
průběh dané věci a skutková zjištění plynoucí z obsahu správního spisu. Zdůraznil přitom,
že žalovaným bylo postaveno najisto, že se žalobce při pobytové kontrole dne 24. 3. 2017
policistům OPKPE Praha prokázal identifikační kartou Rumunska na jméno M. M., nar. X,
státní příslušnost Rumunsko. Po odborném zkoumání předloženého dokladu totožnosti bylo
shledáno, že se jedná o celkový padělek. Žalobce poté ke své totožnosti předložil pravý
ukrajinský cestovní doklad, nicméně nedisponoval žádným oprávněním k pobytu na území
České republiky. Dne 27. 3. 2017 byl žalobce rozhodnutím č. j. KRPA-109861-19/ČJ-2017-
000022 zajištěn dle § 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve
2 Azs 234/2017

znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a současně umístěn do ZZC Balková
za účelem realizace správního vyhoštění. Následně v ZZC Balková žalobce učinil žádost o
udělení mezinárodní ochrany, čímž s ním bylo zahájeno azylové řízení.

[3] Krajský soud pak v dané věci považoval za podstatné, že žalobce byl obeznámen
s tím, že se jedná o padělek dokladu totožnosti, když při svém pohovoru konstatoval,
že si rumunské doklady pořídil za 3000 Kč před 5 měsíci v Praze a převzal je na Václavském
náměstí v autě od dívky jménem M. Dále krajský soud uvedl, že žalobce pobýval na území České
republiky dlouhodobě neoprávněně bez platného cestovního dokladu a jakéhokoliv oprávnění
k pobytu a nerespektoval svou zákonnou povinnost vycestovat z území členských států EU.
Žádost o mezinárodní ochranu si přitom žalobce podal teprve tehdy, když byl zadržen policií,
bylo mu uloženo správní vyhoštění, a následně byl i zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění
cizinců. Z tohoto důvodu by podle názoru krajského soudu nebylo uplatnění zvláštního opatření
(§ 47 odst. 1 zákona o azylu) účinné. V projednávané věci tak žalovaný zajistil žalobce proto, že
žádost o udělení mezinárodní ochrany byla žalobcem podána v zařízení pro zajištění cizinců,
přičemž existují oprávněné důvody domnívat se, že tuto žádost podal pouze s cílem vyhnout se
hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Z jeho
účelového jednání tedy bylo zřejmé, že existuje reálné nebezpečí, že své povinnosti nebude ani
nadále respektovat a bude opakovaně a vědomě porušovat právní řád České republiky. Krajský
soud se tak ztotožnil s postupem žalovaného, který po dostatečném vyhodnocení, zda by bylo
v případě žalobce zvláštní opatření účinné, od jeho užití upustil. Ze správního spisu
a z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž podle názoru krajského soudu jasně patrné, co
žalovaného vedlo k jím učiněným závěrům.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě kasační
stížnost opřenou o § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

[5] V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že žalovaný, jakož i následně krajský soud nesprávně
vyhodnotili možnost užití zvláštních opatření podle ustanovení § 47 zákona o azylu. Žalovaný
v napadeném rozhodnutí fakticky zopakoval vlastní vyhodnocení důvodnosti zajištění stěžovatele
podle ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, přičemž stejnou argumentací zdůvodnil
i nemožnost využití zvláštních opatření. Krajský soud tento postup aproboval a dále rozvedl
okolnosti, které podle něj znemožnily uložení zvláštních opatření. Takové ztotožnění důvodů
zajištění stěžovatele podle ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a důvodů nemožnosti
využití zvláštních opatření podle ustanovení § 47 zákona o azylu je však podle stěžovatele zjevně
nesmyslné a nepřijatelné. Žalovaný byl totiž povinen se při vysvětlení svého přesvědčení o údajné
nemožnosti využití zvláštních opatření vypořádat se všemi klíčovými prvky stěžovatelovy
pobytové historie, a to zcela individuálně.

[6] Stěžovatel poté uvedl, že prakticky jediným důvodem pro neuložení zvláštních opatření
odlišujícím se od zdůvodnění názoru žalovaného na účelovost stěžovatelovy žádosti
o mezinárodní ochranu bylo to, že při svém pobytu na území České republiky využil padělaný
cestovní doklad, přičemž se ovšem žalovaný nijak nezabýval specifickými okolnostmi řešené věci.
Stěžovatel k tomu poukázal především na neindividualizované zhodnocení okolností týkajících
se získání jeho padělaného pasu. Stěžovatel pochází ze smíšené ukrajinsko-rumunské rodiny
původem z Černovické oblasti, tedy z území, které v minulosti náleželo Rumunsku a jehož
občané mají v případě doložení místa pobytu svých předků fakticky nárok na získání potvrzení
o trvajícím rumunském občanství. V případě stěžovatele tak dle jeho názoru nebylo možné beze
všeho odmítnout to, že se domníval, že disponuje skutečným rumunským průkazem, který
2 Azs 234/2017 - 40
pokračování

mu vyřídil zprostředkovatel na takovou činnost se specializující. Pro příklad stěžovatel poukázal
na proces vyřizování potvrzení o trvání německého občanství obyvatel Hlučínska, který
byl v naprosté většině případů zajišťován rovněž specializovanými zprostředkovateli, kteří se této
činnosti věnují podnikatelským způsobem.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/