Vyhledávaní

2 As 229/2015 - 23 dokument judikát


ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: MUDr. V. D., zastoupeného
doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Optátova 46, Brno, proti
žalovanému: Senát Parlamentu ČR, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1, ve věci
žaloby proti rozhodnutí žalovaného - usnesení č. 506 ze dne 29. 5. 2014, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, č. j. 1 A 35/2014 - 27

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Rozhodnutí městského soudu

[1] Usnesením ze dne 29. 5. 2014, č. j. 1 A 35/2014 - 27, odmítl Městský soud v Praze (dále
též „městský soud“) žalobu žalobce proti usnesení žalovaného ze dne 29. 5. 2014, usnesení
č. 506, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Mandátového a imunitního výboru Senátu (dále
jen „imunitní a mandátový výbor“) ze dne 26. 3. 2014, usnesení č. 18. Tímto usnesením mandátní
a imunitní výbor uložil žalobci jakožto senátorovi v disciplinárním řízení vedeném dle § 14
odst. 3 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu (dále jen „jednací řád Senátu“) pokutu
ve výši 20 000 Kč, když žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití
podle § 49 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném
do 30. 9. 2016 (dále jen „přestupkový zákon“).

[2] Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 7. 6. 2013 v 10.00 hod. po přistání
vrtulníku Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje Hradec Králové v areálu
soukromé Česko-německé horské nemocnice Krkonoše, s. r. o., ve Vrchlabí, v rozhovoru
s přítomným lékařem arabského původu MUDr. A. M. mu měl žalobce hlasitě říci, že „pokud má
takový názor, ať se vrátí, odkud přišel,“ čímž mu způsobil újmu pro jeho etnický původ.
2 As 229/2015

[3] Městský soud dospěl k závěru, že přezkum napadeného rozhodnutí žalovaného není
přípustný. Odkázal na své dřívější usnesení ze dne 27. 9. 2011, č. j. 3 A 196/2011 – 12. Nejprve
se městský soud zabýval otázkou, zda se v případě žalovaného jedná o správní orgán ve smyslu
příslušného ustanovení. Pokud má být žalovaný považován za správní orgán, bylo by jej možno
podřadit pouze pod kategorii jiných orgánů ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[4] Dle výkladu městského soudu by v dané věci musela být též splněna podmínka,
že se jedná o rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, tj. že napadené rozhodnutí je rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. Ani
žalovaný, ani jeho orgány při výkonu disciplinární pravomoci podle čl. 27 odst. 2 nebo odst. 3
Ústavy nejsou správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) a § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť
nerozhodují v oblasti veřejné správy, ale o uložení „disciplinárního opatření“ s tím, že na dané
věci nic nemění ani fakt, že se dle § 14 jednacího řádu Senátu ukládá opatření dle sankcí
stanovených přestupkovým zákonem.

[5] Městský soud nadto uvedl, že každý senátor má možnost volby, zda se podrobí
„standardnímu“ přestupkovému řízení dle přestupkového zákona, nebo se podrobí autonomní
disciplinární pravomoci žalovaného. Žalobce se tedy dle městského soudu volbou disciplinárního
řízení před orgány žalovaného dobrovolně vzdal soudního přezkumu.

[6] Ze všech výše uvedených důvodů tedy městský soud žalobu odmítl dle § 46 odst. 1
písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 4 odst. 1 s. ř. s.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/