Vyhledávaní

5 Azs 29/2019 - 33 dokument judikát

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. D., zast.
advokátem Mgr. Tomášem Císařem, se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2019, č. j. 32 Az 47/2017 – 26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 2. 5. 2017, č. j. OAM-1040/ZA-ZA11-K10-2016, ve věci mezinárodní ochrany;
tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“).

[2] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. Vycházel z obsahu spisu,
z něhož se podává následující:

[3] Stěžovatel podal dne 8. 12. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice,
kterou doplnil dne 19. 12. 2016, stejného dne s ním byl proveden i pohovor. Uvedl, že je
ukrajinské národnosti i státní příslušnosti, bez náboženského vyznání, nemá žádné politické
přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné politické strany a nikdy se politicky neangažoval.
Je svobodný a bezdětný. Uvedl, že do ČR přicestoval v roce 2012 za účelem práce, měl české
vízum (poprvé byl v ČR již v roce 2006). Za jediný důvod své žádosti o mezinárodní ochranu
uvedl válku na Ukrajině, do níž nechce nastoupit. Ke svému životu uvedl, že po celou dobu
ve vlasti žil ve městě K. v R. oblasti, bydlel v bytě s rodiči. Na Ukrajině neměl žádnou práci,
proto v roce 2012 odjel do ČR. Bydlel zde na různých místech a pracoval na stavbách, poslední
rok žil v H. K. Neví, z jakého důvodu a od kdy již nemá vízum. Zjistil to před dvěma měsíci,
když ho kontrolovali. Poté, co se dozvěděl, že s doklady již nic neudělá, rozhodl se požádat o
mezinárodní ochranu. Dalším důvodem jeho žádosti je válka na Ukrajině. Uvedl, že dostává
předvolání do armády. Dozvěděl se o tom od rodičů, s nimiž je ve spojení. Poprvé mu předvolání
přišlo na začátku války asi před dvěma lety. Od té doby je to kolem dvaceti předvolání. Doplnil,
že ve svých osmnácti letech vykonal základní vojenskou službu, sloužil rok a půl. Další vojenskou
službu nastoupit nechce. Svoje si odsloužil, zažil jaké to je sloužit v armádě, nechce to již
opakovat, nechce také nikoho zabíjet. Vysvětlil, že o mezinárodní ochranu dříve nepožádal proto,
5 Azs 29/2019


že měl české doklady a pracoval zde. Potom sice ztratil svůj cestovní doklad, ale jeho ztrátu nijak
neřešil. Do vlasti se vrátit nechce, musel by do války, kam stále odvádějí. Jiné důvody žádosti o
udělení mezinárodní ochrany nemá. Doplnil, že nikdy neměl ve vlasti problémy se státními
orgány nebo soukromými osobami.

[4] Součástí správního spisu, z něhož krajský soud vycházel, jsou informace shromážděné
žalovaným ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině.
Při posouzení žádosti žalovaný konkrétně vycházel z Informace OAMP: Situace v zemi –
Politická a bezpečnostní situace, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby ze dne 24. 11. 2016;
z Informace MZV ČR, č. j. 103518/2016-LPTP ze dne 3. 6. 2016 a č. j. 115045-LPTP ze dne
9. 10. 2015 - Podmínky výkonu základní vojenské služby, Postih za nenastoupení k výkonu
základní vojenské služby, Civilní/alternativní služba, Podmínky pro vyslání do oblastí bojů
na východě země (ATO), Základní vojenská služba/vojenská služba v rámci částečné mobilizace;
z Výroční zprávy Human Rights Watch 2017- Ukrajina ze dne 12. 1. 2017; zprávy MZV USA
o dodržování lidských práv na Ukrajině ze dne 13. 4. 2016; Zprávy Vysokého komisaře OSN
pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině v období od 16. 8. 2016 do 15. 11. 2016 ze dne
9. 12. 2016; Informace ČTK – „Na východě Ukrajiny už nejsou podle Porošenka mobilizovaní
vojáci“ ze dne 2. 11. 2016; Výnosu prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 ze dne 26. 9. 2016; Zprávy
Amnesty International – Rozsudky smrti a popravy v roce 2015 ze dne 3. 5. 2016; 2015/2016
ze dne 24. 2. 2016; Zprávy Freedom House-Svoboda ve světě – Ukrajina z 27. 1. 2016 a Výroční
zprávy Amnesty International 2017 ze dne 22. 2. 2017. Dále vycházel z informací získaných
z Cizineckého informačního systému (CIS) a protokolů o vyjádření stěžovatele ve věci
jeho správního vyhoštění vedeného v roce 2012 a 2016. Stěžovateli byla dána možnost dle § 36
odst. 3 správního řádu se s uvedenými podklady seznámit a vyjádřit se k nim, jakož i učinit
návrhy na doplnění dokazování. Uvedené možnosti nevyužil, doplnění podkladů v průběhu řízení
nenavrhl.

[5] Krajský soud se především zabýval namítanými formálními nedostatky rozhodnutí,
které neshledal. Co se týče namítaného věcného pochybení, dle krajského soudu z obsahu
předloženého správního spisu vyplývá, že žalovaný se případem podrobně zabýval, posuzoval
azylový příběh stěžovatele na základě jeho výpovědí učiněných v řízení o mezinárodní ochraně
a na základě informací o zemi původu, které pocházejí z různých informačních zdrojů a lze je
označit za objektivní a aktuální v době rozhodování správního orgánu; při užití zpráv a informací
postupoval v souladu s přísnými kritérii, která jsou stanovena rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, tj., že zprávy musí být v maximální možné
míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů,
a (4) transparentní a dohledatelné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaký ve
správním řízení zjištěný skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, jaké podklady pro rozhodnutí
opatřil, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech při hodnocení zákonných
důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle §§ 12 až 14b) zákona o azylu. Krajský soud
shodně s žalovaným dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl v zemi svého původu pronásledován ve
smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, stěžovatel výslovně uvedl, že nemá žádné politické
přesvědčení, nebyl členem žádné politické strany či zastáncem určitých politických názorů;
důvody svého odchodu z Ukrajiny s touto problematikou nespojoval. Žalovaný dle krajského
soudu žádost o mezinárodní ochranu posoudil komplexně ve vztahu ke všem možným formám
mezinárodní ochrany, jež je upravena v §§ 12 až 14b zákona o azylu a svůj závěr ohledně
nesplnění zákonných podmínek pro její udělení náležitě odůvodnil (§ 68 odst. 3 správního řádu).
Krajský soud odkázal na stranu 4 až 6 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný vypořádal
s obavou stěžovatele z povolání do ukrajinské armády a jeho neochotou účastnit se bojů,
které aktuálně probíhají ve východní části Ukrajiny. Krajský soud zde odkazuje na četnou
judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se opakovaně zabýval problematikou odmítání
5 Azs 29/2019 - 34
pokračování

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/