Vyhledávaní

9 Azs 401/2017 - 24 dokument judikát


ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: I. M., zast. Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova
687/24, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2017, č. j. KRPB-222343-13/ČJ-2017-
060022-SVZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
31. 10. 2017, č. j. 33 A 43/2017 – 38,
t a k t o :
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 A 43/2017 – 38,
s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3 400 Kč,
která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního
soudu.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo dle § 172 odst. 6 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), zastaveno řízení o jeho žalobě. Podle uvedeného ustanovení platí, že [v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví.
[2] Přípisem ze dne 27. 10. 2017 žalovaná soudu sdělila, že stěžovatel byl dne 27. 10. 2017
ve 12:00 hod. ze zajištění propuštěn, a to za účelem realizace jeho správního vyhoštění leteckou
cestou z Prahy do Kyjeva (příkaz k ukončení zajištění ze dne 25. 10. 2017). Krajský soud dne
30. 10. 2017 telefonicky ověřil v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, kde byl stěžovatel
zajištěn, že k jeho propuštění dne 27. 10. 2017 skutečně došlo.

9 Azs 401/2017

[3] Dle závěru krajského soudu je § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců konstruován
na principu kogentní povinnosti soudu, nikoliv diskrece. Soud je při splnění podmínek
(tzn. právního i faktického ukončení zajištění cizince) povinen řízení zastavit a není mu v tomto
směru dáno uvážení (srov. dikci „zastaví“). Dále krajský soud poukázal na to, že z hlediska svého
ratio legis § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců zcela odpovídá primárnímu účelu řízení
o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince. Tím je urychlené, efektivní a účinné přezkoumání
omezení osobní svobody cizince, které může soud na základě kasace rozhodnutí o zajištění
ukončit, a to s následkem okamžitého a neprodleného propuštění cizince na svobodu. Možnost
případné náhrady nehmotné újmy či zadostiučinění, jehož se v případě nezákonného zajištění
může cizinec domáhat, považuje krajský soud z hlediska teleologie citovaného ustanovení
za sekundární s tím, že z pohledu přirozených zájmů cizince v sociální situaci zajištění nesleduje
podání žaloby zcela logicky tento cíl. Text citovaného ustanovení pak jednoznačně sleduje logiku,
že v případě propuštění cizince ze zajištění primární účel dalšího přezkumu odpadá a další soudní
řízení proto nemá opodstatnění.

[4] Krajský soud nepřehlédl, že aplikované ustanovení bylo jak před nabytím své účinnosti,
tak i v mezidobí předmětem kritiky, která zpochybňuje jeho ústavnost. Odkázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 − 24, ve kterém byly
soudem obiter dictum formulovány výhrady k tomuto ustanovení, neboť ten rozhodoval za situace,
v níž před krajským soudem došlo k věcnému přezkumu rozhodnutí o zajištění. Podle právního
názoru Nejvyššího správního soudu je „§ 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců z hlediska práv chráněných
citovanými články Listiny minimálně v rozsahu věty první velmi kontroverzní. Není pochyb o tom, že rozhodnutí
o zajištění cizince je svojí povahou rozhodnutím spadajícím pod ochranu čl. 8 odst. 2 Listiny. V řízení o žalobě
sice není novelizovaným zněním citovaného ustanovení meritorní přezkum rozhodnutí ve smyslu čl. 36
odst. 2 Listiny zcela vyloučen, je však vázán na trvání zajištění a tím je zásadním způsobem omezen. Ještě více
pochybností vzbuzuje toto ustanovení z hlediska čl. 36 odst. 3 Listiny. Je-li podmínkou pro přiznání náhrady
škody způsobené případným nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem zrušení nebo změna
vadného rozhodnutí, pak za současné právní úpravy by se po propuštění ze zajištění nemohl postižený v řízení
o žalobě domoci svého práva vůbec.“

[5] Tyto úvahy krajský soud nedovedly k závěru o neaplikovatelnosti sporného ustanovení,
neboť považuje rozhodnutí o zajištění cizince za prostředek k naplnění cíle, jímž je v tomto
případě správní vyhoštění, přičemž má za to, že omezení svobody cizince v kontextu pobytového
opatření nelze zcela srovnávat kupř. s omezením svobody ve vazbě (viz k tomu zejm. nález pléna
Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 10/08, body 107 a násl. odůvodnění).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[6] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje námitku dle § 103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Je přesvědčen, že § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců je v rozporu s ústavním pořádkem,
konkrétně s čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Dle uvedených článků mimo jiné platí, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno
přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních práv a svobod podle Listiny. Rozhodnutí
o zajištění cizince je zásahem do práva na jeho osobní svobodu, které je chráněno čl. 8 Listiny,
a proto nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu.

[7] Aplikace uvedeného ustanovení odnímá stěžovateli také jeho ústavní právo na náhradu
škody dle čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť v důsledku zastavení řízení nedojde k věcnému projednání
žaloby a případnému zrušení napadeného rozhodnutí. Podmínka pro uplatnění případné škody
(nesprávný úřední postup či nezákonnost rozhodnutí) je pro stěžovatele nesplnitelná.
9 Azs 401/2017 - 25
pokračování

[8] S krajským soudem lze sice souhlasit, že posuzované ustanovení nevylučuje možnost
soudního přezkumu absolutně, nicméně toto právo svědčí pouze cizincům, jejichž zajištění
v době rozhodování soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince trvá. Stěžovatel
konstatuje, že takové omezení nesleduje žádný legitimní cíl.

[9] Aplikované ustanovení je dále v rozporu s unijním právem, a to čl. 47, 51 a 52 Listiny
základních práv Evropské unie (dále jen „Listina EU“) a čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“). Ač byl stěžovatel zajištěn
na základě vnitrostátní úpravy, je tato vnitrostátní úprava projevem implementace směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách
a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků
třetích zemí, Úř. věst. L 348, 24. 12. 2008, s. 98 - 107 (dále jen „Směrnice“).

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/