Vyhledávaní

5 Ads 103/2016 - 80 dokument judikát


ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: N. M.,
zastoupená Mgr. Petrou Severovou, advokátkou se sídlem 5. května 163, Sokolov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2016,
č. j. 16 Ad 21/2015 - 64,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2016, č. j. 16 Ad 21/2015 - 64,
s e r u š í .
II. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2015,
č. j. X, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.
III. Žalobkyni s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
IV. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Petry Severové
s e u r č u j e částkou 3900 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Rozhodnutím žalované ze dne 9. 1. 2015, č. j. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně
o zvýšení starobního důchodu, a to pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. b) zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“) a s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním
zabezpečení, publ. pod č. 29/2003 Sb. m. s.

[2] Žalobkyně podala proti zmíněnému rozhodnutí námitky, které žalovaná rozhodnutím
ze dne 12. 2. 2015, č. j. X, zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění předmětného
rozhodnutí žalovaná mimo jiné uvedla, že v daném řízení o zvýšení starobního důchodu nelze
posoudit a započíst doby pojištění získané žalobkyní v Rusku, tj. doby spadající do období od
1. 9. 1967 do 19. 5. 1975, neboť žalovaná zatím nedisponuje podkladem, kterým by ruský nositel
5 Ads 103/2016

pojištění (Penzijní fond RF) tyto doby potvrdil na příslušném formuláři v souladu se Smlouvou
mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, publ. pod č. 57/2014 Sb. m.
s. (dále jen „Smlouva mezi ČR a RF“) a tento formulář zaslal žalované. Pro zahájení mezistátního
řízení mezi žalovanou a Penzijním fondem RF je třeba, aby žalobkyně na příslušné okresní správě
sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) vyplnila formulář CZ 207/RU 12, ve kterém uvede
všechny relevantní skutečnosti pro započtení doby pojištění získané na území Ruska. Současně je
nutno předložit potřebné doklady. O tomto postupu, tj. o nutnosti vyplnit zmíněný formulář na
příslušné OSSZ a doložit potřebné doklady včetně jejich konkrétního vyjmenování, byla
žalobkyně podrobně poučena v napadeném rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí byla žalobkyně
poučena též o tom, že řízení s ruským nositelem pojištění o potvrzení ruské doby pojištění pro
posouzení nároku na starobní důchod dle výše zmíněné Smlouvy mezi ČR a RF bude zahájeno
po obdržení požadovaného, tj. po vyplnění výše uvedeného formuláře na OSSZ a předložení
potřebných podkladů.

[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí o námitkách žalobu ke Krajskému soudu v Plzni,
který ji rozsudkem ze dne 29. 3. 2016, č. j. 16 Ad 21/2015 – 64, zamítl. V odůvodnění krajský
soud uvedl, že žalobkyně přes své přesvědčení vyjádřené v žalobě i dalších vyjádřeních v průběhu
soudního řízení neprokázala pochybení žalované při vydání žalobou napadeného
rozhodnutí ze dne 12. 2. 2015. Ačkoliv ve věci nebylo rozhodnuto dle představ žalobkyně,
její argumentace nemá oporu v relevantní právní úpravě. Starobní důchod byl žalobkyni přiznán
od jí požadovaného data 17. 7. 2008 ve výši 4285 Kč měsíčně (základní výměra 1700 Kč
a procentní výměra 2585 Kč, celkem započteno 27 let doby pojištění získané v ČR a na Ukrajině)
rozhodnutím ze dne 4. 6. 2009. Dále rozhodnutím ze dne 19. 7. 2011 byl žalobkyni
od 17. 7. 2008 zvýšen starobní důchod na částku 4 572 Kč měsíčně po započítání doby péče
o dítě (doba pojištění celkem 30 let). Žalovaná při svém rozhodování vycházela z podkladů,
které měla k dispozici, včetně podkladů poskytnutých ukrajinským nositelem pojištění
a postupovala zcela v souladu s českými právními předpisy a započítala žalobkyni i dobu péče
o dítě (náhradní doba pojištění se dle zákona do doby pojištění započítává v rozsahu 80 %),
přičemž při započítání kryjících se dob zaměstnání a péče o dítě žalovaná upřednostnila dobu
zaměstnání, jelikož to pro žalobkyni bylo výhodnější. V rozhodnutí ze dne 12. 2. 2015
se žalovaná vyjádřila ke všem námitkám, z nichž žádnou neuznala důvodnou; odůvodnění
rozhodnutí je zcela srozumitelné a pochopitelné.

[4] Námitka žalobkyně o nesprávné výši přiznaného starobního důchodu dle krajského soudu
není důvodná, neboť žalovaná zohlednila při přiznání starobního důchodu všechny rozhodné
a jí známé skutečnosti a postupovala v souladu s právními předpisy, když za rozhodné období
pro výpočet důchodu v souladu se zákonem stanovila období 1986-2007 (§ 18 odst. 1 a 4 zákona
o důchodovém pojištění). Rovněž se krajský soud ztotožnil s argumentací žalované ohledně
toho, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení Listiny základních práv a svobod,
která odkazuje na příslušný zákon, jímž je zákon o důchodovém pojištění, dle něhož žalovaná
při rozhodování o žádosti žalobkyně také postupovala.

[5] Nedůvodná je dle krajského soudu rovněž námitka vztahující se k nezapočtení doby
pojištění získané žalobkyní na území současné RF, jelikož, jak opakovaně zdůraznila žalovaná,
je rozhodující doba, kterou jako dobu pojištění vykáže příslušný nositel pojištění, tj. Penzijní fond
RF (nepostačuje tedy žalobkyní předložená pracovní knížka, byť v ní jsou uvedeny údaje
o zaměstnání žalobkyně na Ukrajině a v RF), přičemž pro zahájení řízení ohledně ruské doby
pojištění je nezbytná spolupráce pojištěnce, tj. žalobkyně, která byla opakovaně poučena
žalovanou (zejména v dopise ze dne 16. 2. 2015), jak postupovat, přesto tak v roce 2015 v plném
rozsahu neučinila (zaslala pouze příslušný formulář, nikoli potřebné doklady). Dle krajského
soudu žalobkyně neposkytla žalované potřebnou součinnost, jelikož při podání žádosti o starobní
5 Ads 103/2016 - 81
pokračování

důchod vůbec neuvedla, že pracovala kromě Ukrajiny i v RF. V opačném případě by žalovaná
zahájila řízení kromě Ukrajiny i s RF. Tedy nikoli žalovaná, ale žalobkyně způsobila, že dosud
nebylo možno započítat pro výpočet důchodu i dobu pojištění získanou v RF. Jak ostatně
žalovaná sdělila, po doručení potvrzení Penzijního fondu RF o dobách pojištění žalobkyně bude
postupováno ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a při výpočtu
starobního důchodu bude zohledněna další doba pojištění, což se nepochybně projeví na jeho
výši vzhledem k tomu, že výše procentní výměry starobního důchodu za každý celý rok doby
pojištění získané do doby vzniku nároku na tento důchod činí 1,5 % výpočtového základu
měsíčně (§ 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Platí tedy, že čím více let lze vykázat
v rámci doby pojištění, tím vyšší je procentní výměra výpočtového základu, přičemž základní
výměra je pro všechny pojištěnce stanovena zákonem (v roce 2008 činila 1700 Kč měsíčně).
Záleží tedy pouze na žalobkyni, kdy žalované doručí požadované ověřené doklady pro zahájení
řízení s ruským nositelem pojištění. Je totiž v zájmu žalobkyně, aby se v tomto směru řídila
pokyny žalované. Tím, že žalobkyně dostatečně nespolupracuje, sama způsobuje, že řízení
tak dlouho trvá, což neoprávněně vyčítá žalované. Následně krajský soud odkázal na příslušné
pasáže žalobou napadeného rozhodnutí žalované a podotkl, že se žalovaná s námitkami
žalobkyně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádala přiléhavou a vyčerpávající právní
argumentací, a není proto třeba se duplicitně vyjadřovat k opakujícím se námitkám obsaženým
v žalobě.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[6] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka označila napadený rozsudek
za nepřezkoumatelný, neboť krajský soud neprovedl dokazování v potřebném a stěžovatelkou
navrženém rozsahu.

[7] Stěžovatelka dále vyjádřila nesouhlas s tvrzením, že žalovaná v napadeném rozhodnutí
vycházela z podkladů, které měla k dispozici, včetně podkladů poskytnutých ukrajinským
nositelem pojištění. Pokud by žalovaná vycházela z podkladů, které měla k dispozici v době
zahájení řízení o přiznání starobního důchodu, tedy zejména z údajů obsažených v pracovní
knížce a údajů poskytnutých stěžovatelkou, musela by dle stěžovatelky postupovat z vlastní
iniciativy za účelem získání dalších informací o době pojištění stěžovatelky ve smyslu čl. 13
Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik
o sociálním pojištění, publ. pod č. 116/1960 Sb. (dále jen „Dohoda mezi ČSR a SSSR“).
Stěžovatelce byl přiznán nárok na starobní důchod ode dne 17. 7. 2008. V roce 2008 přestala být
zmíněná dohoda platnou ve vztahu k RF, neboť dne 4. 6. 2008 byla spolu s příslušným
protokolem českou stranou jednostranně vypovězena s účinností k 31. 12. 2008. Pro posouzení
uplatnitelnosti Dohody mezi ČSR a SSSR je proto dle stěžovatelky rozhodné datum 17. 7. 2008.
Pokud žalovaná i krajský soud vycházejí ve svých závěrech ze Smlouvy mezi ČR a RF, je takový
postup nezákonný s ohledem na dobu, kdy byl stěžovatelce starobní důchod přiznán.
Žalovaná dle stěžovatelky měla přihlížet k doložené pracovní knížce, ze které zřetelně vyplývá
doba pojištění získaná na území nynější RF, a byla povinna provést nutná opatření za účelem
zjištění potřebných informací o okolnostech rozhodných pro přiznání důchodu.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/