Vyhledávaní

9 Afs 28/2017 - 48 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y


Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. B., zast.
Mgr. Michalem Žibřidem, advokátem se sídlem náměstí Tomáše Bati 424/2, Sezimovo Ústí, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2014, č. j. 2397/14/5000-14303-711514, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2017,
č. j. 15 Af 19/2014 – 66,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2014, č. j. 2397/14/5000-14303-711514. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního
úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Ústí nad Labem ze dne 8. 8. 2013, č. j.
1592484/13/2501-24801-506414, č. j. 1592491/13/2501-24801-506414, č. j. 1592493/13/2501-
24801-506414, č. j. 1592495/13/2501-24801-506414, č. j. 1592498/13/2501-24801-506414, č. j.
1592500/13/2501-24801-506414, č. j. 1592501/13/2501-24801-506414, č. j. 1592502/13/2501-
24801-506414, č. j. 1592503/13/2501-24801-506414, kterými byla stěžovateli na základě daňové
kontroly doměřena daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za 4. čtvrtletí roku 2009 až
4. čtvrtletí roku 2011 a stanovena povinnost uhradit penále.


9 Afs 28/2017

[2] Ze správního spisu soud zjistil, že dne 26. 10. 2012 byla správcem daně na základě
výsledků vyhledávací činnosti zahájena daňová kontrola za účelem prověření skutečností
rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací
období roku 2009 až 2011 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2009
až 4. čtvrtletí roku 2011. V souvislosti s tím byly již v rámci vyhledávací činnosti správci daně
zapůjčeny doklady, evidence a další písemnosti a správce daně si nově vyžádal i další listiny
potřebné k provedení této kontroly.

[3] Dne 18. 4. 2013 vyzval správce daně stěžovatele výzvou č. j. 1028160/13/2501-05401-
506031 mimo jiné k předložení důkazních prostředků prokazujících nárok na odpočet daně
z přidané hodnoty ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“),
tj. že zdanitelná plnění uváděná na konkrétních fakturách (stavební práce) skutečně od plátců
přijal a použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Stěžovatel byl zejména vyzván
k doložení podrobného rozpisu provedených prací s jejich termíny, způsobu kontroly a převzetí,
popřípadě k předložení pomocných stavebních deníků či evidencí výkonů, dále objednávek
na provedení výkonů v rámci jedné stavební akce, smluv o dílo uzavřených s plátci, protokolů
o předání a převzetí díla a dalších důkazních prostředků prokazujících jím tvrzené skutečnosti.
Obdobnou povinnost stanovil správce daně i ohledně uplatněného nároku na odpočet daně
za ubytování a nákup pohonných hmot. Současně vyjádřil své pochybnosti o tom, zda práce
deklarované na fakturách byly skutečně ze strany plátců provedeny v rozsahu, jak doklady
uvádějí, a zda výdaje za ubytování a pohonné hmoty vznikly v souvislosti s podnikatelskou
činností stěžovatele. Uvedené pochybnosti vyplývají mimo jiné z absence smluv uzavřených
s plátci a objednávek na provedení výkonů.

[4] Soud se nejprve zabýval námitkou nezákonnosti výzvy ze dne 18. 4. 2013, spočívající
v tvrzeném nedostatku pochybností správce daně ohledně stěžovatelem uplatněného odpočtu
daně.

[5] Nárok na odpočet DPH nemá základ ve formálním dokladu, ale
v existenci zdanitelného plnění jakožto předmětu daně (srov. § 2 zákona o dani z přidané
hodnoty). Zákonný nárok na odpočet DPH je podmíněn formálním vykázáním zdanitelného
plnění - daňovým dokladem se všemi náležitostmi, ale nikdy nemůže být přiznán v případě,
že existují pochybnosti o faktickém uskutečnění zdanitelného plnění. Zákon tedy nestojí pouze
na formálním vykázání zdanitelného plnění, ale na stavu faktickém. Jiný závěr by popíral smysl
a účel zákona. Shodný názor vyslovil také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 9 Afs 204/2007 – 72.

[6] Stěžovatel prokazoval deklarovaný nárok zejména fakturami vystavenými za jím
objednané stavební práce, ze kterých však nebylo možné jednoznačně dovodit, o jaké práce
se konkrétně mělo jednat, kde přesně měly být provedeny či v jaké míře. Předmět vymezený
na fakturách byl uveden jen obecně ve smyslu „fakturujeme Vám provedené stavební práce v obci X“.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/