Vyhledávaní

2 As 250/2017 - 29 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: P. H., zastoupený
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 4. 2015, č. j. KUZL-68063/2014, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2017, č. j. 22 A 29/2015 - 40,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .


O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce měl jako řidič automobilu dne 1. 5. 2014 kolem 11:54 hod. překročit
na komunikaci II/490, ulice Močidla, v obci Uherský Brod nejvyšší povolenou rychlost
o 25 km/hod. Rozhodnutím Městského úřadu Uherský Brod (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) ze dne 22. 9. 2014, č. j. OS-D/1839/16/14/Po, byl žalobce shledán vinným ze spáchání
přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v rozhodném znění.
Byla mu uložena pokuta ve výši 3000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení. Proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví
označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl.

[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Brně
v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Předně
dospěl k závěru, že se správní orgán prvního stupně nedopustil při doručování písemností
žádného procesního pochybení. Ze správního spisu dovodil, že se správní orgán prvního stupně
2 As 250/2017

o doručení dvou písemností na zvolenou elektronickou adresu pokusil. Doručení však bylo
neúspěšné, neboť formát adresy považoval systém elektronické pošty Microsoft Exchange
za neplatný. O této skutečnosti při každém zasílání písemnosti v řízení informoval zmocněnce
na elektronickou adresu X, což je elektronická adresa, ze které zmocněnec se správním orgánem
prvního stupně komunikoval pomocí ověřeného elektronického podpisu. Navíc správní orgán
prvního stupně oznamoval všechny písemnosti i standardní cestou prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého bydliště zmocněnce a adresu pro doručování
evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Krajský soud zdůraznil, že doručování na
elektronickou adresu má toliko podpůrný význam a v případě, že správní orgán upustí od dalších
pokusů o doručování na elektronickou adresu, nemůže být způsobena nezákonnost rozhodnutí
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 90/2010). Dále uvedl, že doručování na
zvolenou elektronickou adresu má sloužit zejména k urychlení řízení. Pokud správní orgán
dospěje k závěru, že takový způsob doručování k urychlení řízení nepovede, není povinen
automaticky na tuto adresu doručovat. Krajský soud rovněž přisvědčil žalovanému, že se jedná o
předem připravenou procesní strategii žalobce, resp. jeho zmocněnce (viz rozsudky Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 As 282/2015 a sp. zn. 9 As 162/2014). Závěrem krajský soud
konstatoval, že zmocněnec, který přebral plnou moc k zastupování ve správních řízeních, tím dal
najevo, že je schopen odborného výkonu zastupování jako příslušník určitého povolání nebo
stavu, s pečlivostí a se znalostí věci, která je s tímto výkonem spojena.

[3] K námitkám týkajícím se zjištěného skutkového stavu krajský soud uvedl, že, jak vyplývá
z listinných důkazů, rychlost žalobcova vozidla byla změřena silničním laserovým rychloměrem,
který měl platný ověřovací list č. 8012-OL-70219-13 s roční dobou platnosti od 27. 9. 2013
do 26. 9. 2014. S ohledem na právní úpravu používání radarů je zcela vyloučeno, aby se přístroj
po dobu platnosti svého ověřovacího listu „rozladil“ nad rámec metrologicky přípustné odchylky
měření. Dále konstatoval, že překročení rychlosti je doloženo záznamem o přestupku, snímkem
vozidla a mapou s vyznačením místa policejní hlídky. Správní orgán prvního stupně neopřel svůj
závěr jen o úřední záznam, ale také o fotografii předmětného vozidla s vyznačením údajů
o aktuální rychlosti, čase a poloze vozidla. Takto shromážděné důkazy včetně ověřovacího listu
rychloměru ve svém souhrnu prokazovaly stíhané jednání bez důvodných pochybností a nebyly
mezi nimi rozpory či nesrovnalosti, nebyly tedy dány důvody provádět dokazování ani důvod
zpochybnit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 As 117/2013). Jednání žalobce bylo dle krajského soudu dostatečně
zdokumentováno.

[4] Ohledně námitky, že správní orgán prvního stupně nenařídil ústní jednání, krajský soud
konstatoval, že k jednání konanému dne 4. 8. 2014 byl žalobce řádně předvolán.
Žalobce ani zmocněnec nepředložili omluvu ani neuvedli závažný důvod, pro který se ústního
jednání nemohou účastnit, správní orgán prvního stupně proto správně vyhodnotil,
že byly splněny podmínky k projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce dle § 74 odst. 1
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

II. Obsah kasační stížnosti

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/