Vyhledávaní

2 Azs 286/2018 - 49 dokument judikát


U S N E S E N Í


Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: K. K., zastoupený Mgr. Bc.
Janou Dlouhou, advokátkou se sídlem Hornoměstská 357/25, Velké Meziříčí, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 9. 2017, č. j. OAM-1069/ZA-ZA11-K07-2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2018, č. j. 28 Az 9/2017 - 37,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce je občanem Ukrajiny, na území České republiky přicestoval dne 19. 12. 2016
a téhož dne podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod žádosti uvedl, že se bojí
o svůj život. Pochází z Doněcké oblasti a tam neustále probíhalo ostřelování. Několikrát
za ním přišli lidé ve vojenském oblečení, aby šel do dobrovolného oddílu domobrany. Ve Lvově,
kam se z Doněcké oblasti přesídlil, se nesetkal s pochopením, lidé měli vůči němu předsudky.
Z toho důvodu nemohl nalézt ubytování ani zaměstnání. Na Ukrajině si již svou budoucnost
nepředstavoval, proto odjel do České republiky, kde je situace odlišná. Vidí možnost se zde dále
vzdělávat a i výše platu je zde jiná. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím
(dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neudělil.

[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví
uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Dle krajského
soudu žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil nenaplnění podmínek dle § 12
písm. a) zákona o azylu (str. 4 a 5). Žalobce nesdělil žádnou skutečnost, z níž by bylo možno
vyvodit, že byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebyl
členem žádné politické strany či hnutí, politicky se neangažoval a nebyl tedy ani v souvislosti
s tím nikterak perzekuován. Neměl ani žádné konkrétní závažné problémy s ukrajinskými
orgány či bezpečnostními složkami. Žalobcem uváděné důvody opuštění vlasti žalovaný
nevyhodnotil ani jako důvodné obavy z pronásledování z azylově relevantních důvodů,
které by bylo možné podřadit pod § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný se vyjádřil
2 Azs 286/2018

i k problémům, které v souvislosti s přesídlením na Ukrajině žalobce uvedl, a krajský soud
se ztotožnil s jeho závěrem, že žalobcem uváděné opuštění země pro chování lidí ovlivněné
předsudky vůči těm, kteří se takto přesídlili, což se projevuje v problémech s hledáním stálého
zaměstnání a ubytování, nelze považovat za azylově relevantní důvod. Stejně tak za něj nelze
považovat ani žalobcem uváděný problém se separatisty na východě země. Dle krajského soudu
žalovaný správně konstatoval, že orgány DNR nejsou regulérními orgány země a jako takové
nejsou ani oprávněny vydávat povolávací rozkazy k odvodu do armády. Žalobce sice uváděl,
že odveden být mohl, měl ale předtím odklad ze zdravotních důvodů. Žalobce po svém
přesídlení nebyl ohledně nástupu vojenské služby kontaktován a sám změnu svého pobytu
vojenské správě neoznámil. Žalobcem uváděné důvody, včetně otázky jeho případného nástupu
do vojenské služby jako legitimní občanské povinnosti z pohledu mezinárodních dokumentů,
dle krajského soudu žalovaný dostatečně posoudil (str. 5 a 6), a to i pokud jde o možnost udělení
doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu (str. 9 a 10).

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/