Vyhledávaní


8 Tdo 605/2017-43
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2017 o dovolání obviněného Ing. J. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 10 To 502/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 31/2016, takto: dokument judikatura

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. F. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 3 T 31/2016, byl obviněný Ing. J. F. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným, že

v době nejméně od 11. 01. 2015 do 30. 03. 2015 v místě svého trvalého bydliště v obci K., okr. N., i jinde mařil výkon rozhodnutí tím, že bez závažného důvodu nenastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody do Věznice Praha – Ruzyně uloženého mu rozsudkem Okresního soudu Kladno sp. zn. 5 T 52/2013 ze dne 12. 12. 2013, který nabyl právní moci dne 23. 07. 2014, přestože mu dne 30. 09. 2014 byla doručena výzva Okresního soudu Kladno ze dne 17. 09. 2014 k nastoupení trestu nejpozději do 10. 10. 2014 a jeho žádost o odklad nástupu výkonu trestu ze dne 05. 10. 2014 byla usnesením Okresního soudu Kladno sp. zn. 5 T 52/2013 ze dne 23. 12. 2014 zamítnuta a toto rozhodnutí mu bylo doručeno dne 09. 01. 2015, přičemž do výkonu trestu odnětí svobody byl na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného Okresním soudem Kladno ze dne 27. 02. 2015 dodán dne 31. 03. 2015.
    2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a uložil mu podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.

    3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 10 To 502/2016, podle § 256 tr. ř. (tedy jako nedůvodné) zamítl.
      4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Heleny Obeidové proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož se domníval, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv je podle zákona nepřípustné, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož byl názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť usoudil, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a nakonec i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

      5. Dovolání obviněného bylo vlastně složeno ze dvou podání. První z nich učinil prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Heleny Obeidové, v němž je však výslovně uvedeno, že nedílnou součástí obsahu dovolání je i vlastní vyjádření obviněného. Z tohoto důvodu (a s určitou mírou tolerance) Nejvyšší soud vzal také podání obviněného na zřetel, přestože ve své podstatě prostřednictvím obhájkyně učiněno nebylo. V jeho úvodu dovolatel požádal o odklad nástupu výkonu trestu do doby, než toto řádně podané dovolání bude Nejvyšším soudem posouzeno a o něm rozhodnuto.

      6. Hlavní námitka uplatněná v dovolatelově podání se týkala neplatnosti výzvy k nástupu výkonu trestu, která byla v rozporu s § 315 tr. ř. podepsána pouze vyšší soudní úřednicí, a nikoliv předsedou senátu. V tomto ohledu citoval znění § 315 odst. 1 a 3 tr. ř., které pověřují předsedu senátu k úkonům vztahujícím se k výkonu rozhodnutí, a dále § 321 odst. 1 tr. ř. upravující nařízení výkonu trestu, k němuž je oprávněn právě předseda senátu. Poté polemizoval s argumentací nižších soudů, které v této souvislosti poukazovaly na § 12 zákona č. 121/2009 Sb., o vyšších soudních úřednících a o vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 121/2009 Sb.“). Toto ustanovení svým negativním výčtem v podstatě sice umožňuje, aby výkon trestu nařizoval vyšší soudní úředník, ovšem nestanoví-li zvláštní zákon jinak (tímto zvláštním zákonem je podle dovolatele právě trestní řád). Navíc podle § 468 tohoto kodexu může ministr spravedlnosti (nikoliv předseda soudu) stanovit, které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník soudu. Avšak rozhodnutí o výkonu rozhodnutí mezi jednoduché úkony rozhodně nepatří, neboť teprve jeho vydáním nastávají sankční účinky trestu. Potenciální rozhodnutí předsedy soudu o tom, že výkon trestu bude nařizovat vyšší soudní úředník, nemůže být ani platné ani závazné.

      7. Dovolatel tvrdil, že právě z těchto důvodů vrátil neplatnou výzvu a upozornil na nesprávnost soudního postupu. Vlastnímu nástupu výkonu trestu se nijak nevyhýbal, trval však na vydání příslušného rozhodnutí oprávněnou osobou, tedy předsedou senátu. Tímto se ani teoreticky nemohl dopustit trestného činu, neboť zde zcela absentuje složka úmyslného zavinění. Podle jeho názoru byl rovněž porušen § 13 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož je trestný čin vždy také čin protiprávní. Jeho upozornění na nesprávné rozhodnutí byl naopak čin záslužný, nikoliv protiprávní. K tomu dodal, že za projevený a právem podložený právní názor nelze nikoho trestat, stejně jako nelze požadovat slepou poslušnost každého rozhodnutí jenom proto, že jej vydal soud. Naproti tomu existuje obecná a zákonná povinnost postavit se zjevně nezákonnému rozkazu (pokynu) a tento nevykonat, není-li pochybnosti o tom, že je zjevně v rozporu se zákonem. Proto je trestní stíhání za takový skutek nepřípustné. V závěru této pasáže si stěžoval na postup soudkyně Okresního soudu v Kladně JUDr. Jitky Hauptmanové, která otálela s vydáním zatykače pět měsíců. Ona sama tedy mařila výkon soudního rozhodnutí. Všemi doposud uvedenými námitkami tak měly být naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř.

      8. Následně se dovolatel zaměřil na vady, v nichž spatřoval naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), k) a opět též l) tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že v této trestní věci rozhodovali podjatí soudci, a to v prvé řadě celý senát 10 To Krajského soudu v Praze. Následně ve svém vlastním podání upřesnil konkrétní skutečnosti, které měly pro zaujatost členů tohoto senátu vůči jeho osobě svědčit. Soudkyně JUDr. Helena Rudá je příbuznou soudce JUDr. Alexandra Rudého, který byl opakovaně z kauz, v nichž (dovolatel) figuroval, vylučován, soudkyně JUDr. Jitka Sochorová jej v jiné věci bezdůvodně držela dva a půl měsíce ve vazbě, a soudce Mgr. Roman Lada byl předsedou Okresního soudu v Kladně, kde se celé nesmyslné řízení se zrušeným rozsudkem a nesmyslnou vazbou odehrávalo. V neposlední řadě ale měli být podjatí také soudci Vrchního soudu v Praze. Ačkoliv námitku v tomto ohledu vznesl, nikdo se jí nezabýval, což v uvedené záležitosti vyvolává důvodné pochybnosti. Případný výrok o (ne)podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze tedy v řízení chybí.
        9. V řízení před oběma soudy nižších instancí shledával dovolatel řadu – z jeho pohledu – závažných procesních pochybení. Dodnes prý nebylo zahájeno jeho trestní stíhání, neboť mu nebylo platně sděleno obvinění. Tuto vadu nenapravila policie, státní zástupce ani soud. Celé řízení je poznamenáno naprostou neprofesionalitou všech dosud zainteresovaných osob, kdy logickým důsledkem mělo být zastavení trestního stíhání pro zmatečnost řízení. Dále mu bylo násilím zabráněno účastnit se vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv má ze zákona právo hlavního líčení se účastnit, a to všech jeho částí. V důsledku toho se na místě nedozvěděl závěrečný verdikt a nemohl podat na místě odvolání. Výrazné chyby se měly odehrát i při řízení u odvolacího soudu, kromě zmíněné podjatosti všech tří soudců byl i průběh řízení zmatečný.

        Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
        Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
        page 1
        /