Vyhledávaní

2 Azs 334/2018 - 33 dokument judikatura



U S N E S E N Í


Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: O. H., zastoupený JUDr. Juditou
Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2017, č. j. MV-99181-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2018, č. j. 57 A 100/2017 – 67,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský
soud“). Napadeným rozsudkem byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky ze dne 12. 7. 2017, č. j. OAM-10784-40/PP-2016, kterým byla podle
§ 87e odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, zamítnuta stěžovatelova žádost o vydání povolení k přechodnému
pobytu.

[2] Stěžovatel nezaplatil současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek,
ačkoli v posuzované věci podléhá řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti podle
§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

[3] Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel je zastoupen jím zvolenou advokátkou,
jak uvedeno v záhlaví tohoto usnesení. V kasační stížnosti přitom tato zástupkyně stěžovatele
uvedla, že soudní poplatek zaplatí sám stěžovatel kolky a zároveň výslovně požádala,
aby byla výzva k zaplacení soudního poplatku adresována přímo stěžovateli, tedy nikoli
jejím prostřednictvím.

[4] Nejvyšší správní soud v souladu s § 9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích
vydal dne 6. 11. 2018 usnesení č. j. 2 Azs 334/2018 – 27, kterým stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě
2 Azs 334/2018

15 dní od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč
(srov. položku 19 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou č. 1 zákona o soudních
poplatcích). Toto usnesení následně vypravil s ohledem na výslovnou žádost zástupkyně
stěžovatele na adresu stěžovatele uvedenou v kasační stížnosti (A. 509, K.). Usnesení se tímto
způsobem nepodařilo doručit, přičemž z poštovní obálky je patrný záznam doručovatele, podle
kterého není na uvedené adrese adresát znám. V souladu s § 50 odst. 2 věty první zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), užitým přiměřeně
podle § 64 s. ř. s., byla následně poštovní obálka s doručovaným usnesením vrácena
poskytovatelem poštovních služeb Nejvyššímu správnímu soudu.

[5] Podle § 50 odst. 2 věty druhé o. s. ř. dále platí, že „[o]desílající soud doručí písemnost vyvěšením
na úřední desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení.“ Dne 15. 11. 2018
proto Nejvyšší správní soud vyvěsil usnesení ze dne 6. 11. 2018, č. j. 2 Azs 334/2018 – 27,
na úřední desce soudu. Vzhledem k tomu, že desátý den vyvěšení usnesení připadl na neděli
25. 11. 2018, nastala s ohledem na ustanovení § 40 odst. 3 s. ř. s. fikce doručení až nejblíže
následujícího pracovního dne, a sice v pondělí 26. 11. 2018. Tímto dnem tedy bylo stěžovateli
usnesení vyzývající k zaplacení soudního poplatku doručeno, čímž započala svůj běh
patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku. S ohledem na § 40 odst. 2 s. ř. s. připadl
konec lhůty k zaplacení soudního poplatku na úterý 11. 12. 2018.

[6] Nejvyšší správní soud nicméně neobdržel ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku,
ani kdykoli později, jakoukoli platbu, již by bylo lze identifikovat jako platbu soudního poplatku
za předmětnou kasační stížnost. Lze tedy konstatovat, že lhůta k zaplacení soudního
poplatku uplynula marně, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než řízení v souladu
s § 9 odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s., zastavit.

[7] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud přiměřeně podle
§ 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 téhož zákona), který mj. stanoví, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2018

JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/