Vyhledávaní

8 Azs 46/2019 - 57

8 Azs 46/2019-57



U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
N. T. H., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1, proti
rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 8. 3. 2018, čj. 102077-3/2018-OPL, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
23. 1. 2019, čj. 51 A 23/2018-60, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,

t a k t o :

Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 14. 2. 2019 kasační stížnost žalovaného (dále jen
„stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto
o zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví, stejně jako i jím potvrzeného
rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 7. 12. 2017, čj. 3757/2017-HANOI-67/a.
Posledně jmenovaným rozhodnutím došlo k zamítnutí žádosti žalobce o upuštění od osobního
podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty a k zastavení řízení o této žádostí podle § 169d
odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

[2] Přípisem ze dne 21. 2. 2019 stěžovatel zdejší soud požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Vyjádřil přesvědčení, že právní důsledky napadeného rozsudku by pro něj
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám, respektive žalobci, přičemž jeho přiznání není současně v rozporu s veřejným zájmem.
Pokud by totiž měl správní orgán I. stupně postupovat v souladu s napadeným rozsudkem
a upustit od povinnosti osobního podání žádosti o pobytový titul, vedl by takový postup
k nerovnému zacházení se žadateli. V obdobných věcech bylo podáno proti rozhodnutím
správního orgánu I. stupně týkajících se zamítnutí žádostí o upuštění od osobní přítomnosti
žadatelů při podání žádostí o pobytový titul přes 458 rozkladů, z toho přes 200 případů tvoří
žádosti o zaměstnaneckou kartu. S takto podanými žádostmi by probíhalo správní řízení
o povolení k pobytu bez rozdílu oproti žadatelům, kteří si řádně předem sjednali termín
k osobnímu podání žádosti, jak předpokládá § 169d odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ve spojení
s § 169f téhož zákona. Pokud by pak Nejvyšší správní soud odmítl právní názor vyslovený
napadeným rozsudkem, nastala by situace, kdy by již běžela řada správních řízení postupem,
kterým tato řízení vůbec proběhnout neměla, přičemž by daný stav nebylo možné dodatečně
8 Azs 46/2019

zvrátit. Uvedené platí zejména pro případy, kdy by daná řízení již byla ukončena vydáním
povolení k pobytu. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na nebezpečí existence dvou odlišných
správních rozhodnutí. Ze zmíněných důvodů považuje stěžovatel svou žádost za plně souladnou
s veřejným zájmem, a to konkrétně na kontrolované migraci a rovném přístupu k žadatelům
o povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu shora řečeného.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/